Texty
Jasnovidec
stojíš tu a nevnímáš
do svých úvah celá vnořená
navenek se snad i usmíváš
jen já vidím jak je tvoje duše zmatená
skrýváš sama před sebou
svojí lásku předem ztracenou?
věříš v spoustu jinejch zázraků
jen ten jeden tajnej sen se bojíš rozvinout
ty válčíš sama se sebou
marnou bitvu předem prohranou
vichr žene mlýny větrný
a ty nezastavíš jen tak pouhou vůlí svou
tak nebuď z toho zmatená
to už každý moudrý člověk ví
co má přijít to se musí stát
věř mi tomu už se jeden těžko ubrání
to se všechno jen domnívám
nahlas mi to nepovíš
sám nechápu jak to všechno znám
jak snadno můžu v tobě jako v knížce číst
ze spousty malých jasných nuancí
sázím na svůj cit, že se nemýlím,
že za tvou tváří světlem zjasněnou
kotví slzy, které vyplují
když jim rozsvítím svůj maják a tvou cestu tmou
tu sázku jsem prohrál já
přesto, že plují slzy tvý
sám totiž nad sebou vyhrává
jenom ten - a to se často nevidí
jenom ten kdo se za svý slzy nestydí