Texty
Starej blázen
sedí a stále čeká, jen nebe má nad hlavou
pod ním se valí řeka s vodou kalnou a špinavou
s tou špínou jeho zjev ladí
a to mu vůbec nevadí
„ starej blázen“ – lidi řeknou a jdou dál
„starej blázen“ a jdou dál
o lásce v dětství slyšel a tolik si přál ji mít
snad proto, že jen na svět přišel
hned musel jím sám jen jít
toulal se, znal snad každou ves
však slyšel křik jen někam vlez
„ty starej blázne, co tu chceš jen táhni dál“
starej blázen šel zas dál
má svůj vlastní svět
ten těžko může někdo znát
on lidi nevnímá, svý oči uhýbá
ty máš dojem, že snad čas na něj zapomněl
že se mu schválně vyhýbá
křik dětí dávno nevnímá,
málokoho zajímá
„ starej blázen“ – lidi řeknou a jdou dál
„starej blázen“ a jdou dál
sedí a stále čeká na svou chvíli poslední
pod ním se valí řeka
a barvu má nevšední
vidí čím dál víc chcíplejch ryb
necítí už vůni lip
„ starej blázen“ – lidi řeknou a jdou dál
„starej blázen“ a jdou dál